Vážení čtenáři, přispěvatelé a příznivci našeho časopisu Acta Carpathica Occidentalis (ACO), když jsme v roce 2009 časopis s kolegy Janou Tkáčikovou a Dušanem Trávníčkem zakládali, byli jsme si vědomi, že stojíme před velkým úkolem a zodpovědností. Časopis vznikal obtížně, v době, která nebyla úplně ekonomicky a interpretačně jednoduchá. Vedení muzea se nás legitimně ptalo:  K čemu vlastně potřebujeme vcelku drahý nový časopis. Argumenty proti založení časopisu se nesly v duchu: …nový časopis bude cílit jen na omezené publikum a nakonec brzy zanikne tak jako předchozí regionální časopisy. Opakované pokusy o založení stabilního přírodovědného časopisu  v oblasti mají více než 100letou historii, což dokládá: Sborník Musejní společnosti ve Val. Meziříčí (1884–1911), Zpravodaj okresního vlastivědného muzea Vsetín (1985–1997), Zprávy krajského vlastivědného ústavu v Gottwaldově (50. a 60. léta 20. stol.), Sborník přírodovědného klubu v Uherském Hradišti (1997–2006). Na jedné straně zde tedy byla dlouhodobá tradice regionálních periodik a na straně druhé jejich pouze dočasný život toho kterého z nich. Tyto debaty, ač složité, byly při startu časopisu největším vkladem, protože nám umožnily poučení se z minulých časopiseckých nezdarů. Proto byly od prvního kroku nastaveny jasné kvalitativní kritéria časopisu, jeho zaměření a redakční postupy.

Po mnoha rozborech, prezentacích a finálním přesvědčení našeho společného zřizovatele se nám jako dvěma spoluvydavatelům – Muzeu regionu Valašsko a Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně – podařilo v roce 2010 vydat první číslo ACO, které přineslo 14 odborných článků a dvě aktuality. Tímto jsme se jako vedení redakční rady rádi zavázali k další práci. Ačkoli byla mnohá z ní stereotypní, nechyběla ani energie na rozvoj časopisu, získávání a oslovování nových přispěvovatelů a péči o ty stabilní z nich. To vše se každoročně přetavilo po opakovaném pročtení stovek stran vašich příspěvků a nakonec i vytištění toho kterého čísla v pocit z dobře odvedené práce. Redakční rada je od doby vzniku časopisu velmi pracovitá a naštěstí víceméně stabilní, a tak se můžeme průběžně zaměřovat na její doplňování novými kolegy s novými přístupy. Naše redakční rodina se tak postupně rozrůstá a vnitřní debaty nad zaslanými články úspěšně košatí. Dosud se nám podařilo vydat 13 čísel a 2 rozsáhlá supplementa. Svůj příspěvek časopisu zaslalo již 182 autorů, přičemž vyšlo 158 odborných článků a 41 příspěvků v sekci aktuality a personálie (https://aco.muzeumvalassko.cz). Skladba publikujících autorů je pestrá, přičemž zde pravidelně publikují i pracovníci z většiny předních českých i slovenských vědeckých i muzejních institucí. Vůbec nejaktivnějším přispěvovatelem v sekci odborných článků se stal kolega entomolog Ondřej Konvička ze Zlína, který i nadále drží našemu časopisu přízeň a jeho zatím poslední článek přináší i toto číslo. Úspěšné působení časopisu v České republice dokládá i rozšířené povědomí o ACO v podobě několik desítek citačních ohlasů včetně těch z mezinárodních periodik.

Doba před nás ale postavila nové výzvy. Časopis, ačkoli je stále veden na Seznamu recenzovaných periodik vydávaných v České republice, trpěl v posledních letech kvůli změnám v hodnocení vědy a výzkumu odlivem článků. Ne, že by autoři z vědeckých institucí nechtěli dále publikovat v ACO, systém hodnocení jejich práce je ale neúprosný a museli se tak věnovat publikacím s větším dopadem uveřejněných v časopisech vedených v nejvýznamnějších světových databázích, jako je SCOPUS nebo Web of Knowledge (Web of Science). Články publikované v ACO bylo sice skrze databáze EBSCO a Zoological records možné dohledat např. na webu Google Scholar a díky vlastním aktivitám autorů třeba na sociální síti vědců Researchgate, ve zmíněných podstatných databázích ale chyběly.

V roce 2023 jsme proto přistoupili k zásadní modernizaci časopisu. Muzeum regionu Valašsko se jako spoluvydavatel časopisu stalo členem komunity Crossref a budeme tak moci za časopis přidělovat našim článkům tolik nezbytné DOI číslo, které nám ukáže citovanost ACO jinými časopisy (absence tohoto parametru nám byla při minulé přihlášce na SCOPUS vytýkána nejvíce). Zároveň přiřadíme tyto identifikátory všem dosud vyšlým článkům. Vám autorům se bude lépe vykazovat vaše práce před vašimi zaměstnavateli, čtenářům lépe dohledávat jednotlivé příspěvky a nám, redakční radě, pak umožní udělat tolik potřebné kroky k druhé, potenciálně úspěšné přihlášce časopisu ACO do klubu časopisů v prestižní databázi SCOPUS. Modernizovat jsme proto museli i pokyny pro autory, poslání a nadregionální záběr časopisu, etický kodex a další dokumenty.

Vedlejším efektem modernizace časopisu bylo i rozhodnutí, že ACO přestane počínaje tímto číslem vycházet tiskem. Tomuto rozhodnutí předcházela bouřlivá a emocemi naplněná debata tak, jak se u každého podobně podstatného kroku sluší. Opuštění tiskové verze a plný přechod na on-line nám umožní být vám, čtenářům i autorům, blíže. Časopis nyní bude levnější (jako vydávající organizace ušetříme za tiskové služby), časově pružnější a bude mít větší dosah díky postupnému pronikání uveřejněných článků do vědeckých databází. Proto jsme implementovali ACO do softwarového systému Actavia. Nový systém umožňuje snadně provozovat nejen přehledný prezentační web, ale i nezbytnou komunikaci s databází Crossref a též to, co uvidí jen autoři, redaktoři a recenzenti – moderně zpracovaný redakční systém práce s jednotlivými příspěvky a s časopisem. Pro autory bude asi nejpodstatnější změnou to, že články budou od příštího čísla 15 (ročník 2024) vycházet a zveřejňován okamžitě po uzavření článku kdykoli v průběhu roku. Přispěvatelé tak nebudou muset čekat až na uzavření čísla a tedy na hmotný výsledek, který přijede vždy s dalším zpožděním „na paletě z tiskárny“. Doba mezi recenzním řízením a vydáním článku se tak může zkrátit například z jednoho roku na jeden měsíc. Rovněž nám on-line systém Actavia umožní nahrávat i objemnější přílohy a apendixy, jejichž zveřejnění je často nezbytné pro správnou redakční práci s příspěvky. Opuštění tiskové verze bude mít na muzeum i ale i nedobré dopady, např. na vytištěných sbornících stojí většina našich výměn obdobných časopisů do našich knihoven a jejich zpřístupňování dalším čtenářům. Věříme, že se z našeho postupu okolní vydavatelé malých odborných časopisů inspirují a budeme si více vyměňovat články pomocí volné platformy Creative Commons přes web a posílíme tak společenskou funkci všech muzejních časopisů nejen v České republice. Současně na on-line systém Actavia též přechází i náš muzejní sesterský odborný časopis – společenskovědní Acta Musealia.

V tomto poprvé pouze v on-line prostoru vydaném čísle najdete 9 odborných článků s širokým vědeckým i popularizačním dosahem a několik aktualit (včetně této). Věříme, že vás změna vydávání ve výsledku potěší a umožní vám lépe a efektivněji pracovat a užívat informace, které pravidelně přinášíme a naplníme tak lépe poslání tohoto časopisu a společenskou roli našich muzeí.

Děkuji všem, kteří se na práci na jednotlivých ročnících podíleli – autorům, recenzentům (kterých bylo osloveno a recenzí zpracovali již 156), korektorům, redakční radě a taky Petru Palarčíkovi, který stojí za vizuální stránkou ACO od jeho počátku. Děkuji současně vedení našich muzeí za podporu a našim muzejním kolegům za administraci časopisu.

Za redakční radu, RNDr. Lukáš Spitzer, Ph.D., a Mgr. Josef Kašák, Ph.D.